Prompt není kontejner na celý život
Do pole se vejde cokoliv. To neznamená, že cokoliv smíš poslat. Prompt je pohlednice: kdo ji nese, může ji přečíst. Firma ji zpracuje. Rodič ji může otevřít. Spolužák ji uvidí, když mu ukážeš displej. Proto sem nepatří adresa, rodné číslo, fotka obličeje, známky z Bakalářů, heslo k Wi-Fi, celý cizí sloh na „oprav to“, hádka rodičů, nemoc kamaráda. Patří sem předmět, ročník, co už umíš, a otázka. Patří sem „vysvětli zlomky na pizze“. Nepatří sem „tady je scan vysvědčení, řekni, jestli mě rodiče seřvou“. Hranice je jednoduchá: kdyby tohle viselo na nástěnce ve sborovně, vadilo by to? Když ano, do promptu to nedávej.
Ema chce poradit s češtinou. Bára jí šeptá: „Vlož celou slohovku, ať to přepíšou.“ Ema má v dokumentu jméno, třídu a větu o tom, kde bydlí babička. Málem to vloží. Zastaví se, protože si vzpomene na pohlednici. Smaže jméno, smaže ulici, nechá jen odstavec o lese. Pak se zastaví podruhé: celý odstavec je její úkol. Učitelka chtěla Eminu práci, ne práci modelu. Ema tedy nechá v promptu jen: „Jsem v 6. třídě. Mám popsat les. Dej mi tři otázky, na které si odpovím sama. Text mi nepiš.“ Bára kroutí hlavou, že to bude pomalejší. Ema kýve: „Pomalejší a moje.“
Test nástěnky. Kdyby tohle viselo ve sborovně, vadilo by to? Vadilo → do promptu ne.
Tři koše: ano, zeptat se, nikdy
Koš ano: ročník, předmět, téma, co už umíš, formát (odrážky, kvíz), zákaz hotového úkolu. Koš zeptat se dospělého: školní text, který není tvůj; fotka pracovního listu bez jmen; použití školního účtu. Koš nikdy: hesla, fotky obličeje a dokladů, adresa, telefon, známky, cizí celá práce na přepsání, pomluvy, zdravotní detaily, platby. Když si nejsi jistý(á), je to koš nikdy, dokud rodič nebo učitel neřekne jinak. Není to proto, že je AI zlá. Je to proto, že text cestuje. Nevíš, kam se uloží. Nevíš, kdo sedí za tebou v knihovně. Nevíš, jestli screenshot neuteče do třídního chatu. Raději krátká otázka než dlouhé tajemství.
Tabulka na lednici. Dej si k ní palec nahoru / stop.
| Chci napsat | Koš |
|---|---|
| „Jsem v 7. třídě, chemie, voda, chci analogii“ | ano |
| „Tady je fotka mého obličeje, nakresli mě jako superhrdinu“ | nikdy |
| „Oprav pravopis v téhle větě o veverce“ (bez jména) | zeptat se učitele, jestli to u toho úkolu smí |
| „Náš kód od Wi-Fi je…“ | nikdy |
| „Spolužák má z matiky 5, poradíš posměch?“ | nikdy |
| „Osnova referátu o Karlovi IV., pět bodů, zdroje ověřím“ | ano |
Když řádek není v tabulce, vymysli ho a zařaď. Nejistota = nikdy, dokud se nezeptáš.
Celý cizí text do promptu „oprav to / přepiš to“ je často podvod. I bez jména. Úkol má udělat ten, komu ho zadali.
Proč tohle právě teď
Jsi v kurzu Ptej se s Martinem, úroveň Přípravna. Pracuješ v chatbotu (ChatGPT, Gemini nebo Claude) — stejná hra, jiná značka. Žádný kód. Účet zakládá rodič nebo škola. E-mail dítěte sem nepatří.
Tohle není úroveň Vynálezce. Tam se staví chatbot na vlastní web. Tady jsi uživatel: otázka, kontrola, citace.
Tuhle lekci poznáš podle jedné věty: Do promptu patří otázka, ne tvůj život a ne cizí práce. Když ji umíš říct rodiči nebo učiteli, pochopil(a) jsi jádro. Zbytek je cvik, ne magie.
Zítra přijde lekce o škole a domácích pravidlech. Bez košů budeš v šedé zóně: „všichni to tak dávají“. Koše jsou jasné. Učitel i rodič je pochopí. Ty taky, když je jednou napíšeš na papír a pověsíš.
Čtyři věci, které z kurzu postavíš
Kurz má čtyři malé projekty. Nemusíš je dělat najednou. Dnes k nim přidáš jen to, co tahle lekce umí.
🏫 Referát s citacemi
Osnova, tři zdroje, které existují, a věta vlastními slovy. AI nesmí být jediný autor.
Do referátu dáváš otázky a pak vlastní věty. Ne celý vygenerovaný text se jménem.
📝 Trénink na písemku
Role trenéra: ať se ptá, ať neříká výsledek. Ty počítáš / odpovídáš sám.
Trenér se ptá. Nedostane tvoje známky z poslední písemky.
📅 Rodinný plánovač
Úkoly na týden (ne hesla, ne známky). Rodič vidí plán, ne tvůj chat.
Plánovač: úkoly a časy, ne hesla k účtům.
📜 AI řád pro třídu
Sedm krátkých pravidel na plakát. Žádný horor — postup.
Řád: tři koše jako bod plakátu.
Dílna: roztřiď pět lístků
Na papír pět promptů. U každého napiš ano / zeptat se / nikdy. Pak jeden „ano“ opravdu odešleš.
-
Napiš na pět lístečků: (1) ročník a analogie k zlomkům, (2) fotka vysvědčení, (3) heslo od tabletu, (4) „vložím celou slohovku spolužáka“, (5) „tři otázky k husitům, ne výklad“. Roztřiď do košů z lekce.
-
Lístky z koše nikdy zmačkej. Do chatu nejdou. Řekni nahlas proč. Rodič smí poslouchat.
-
Z koše ano vyber jeden. Otevři chatbot na účtu rodiče. Odešli jen ten prompt. Žádná příloha. Žádné jméno.
-
Odpověď přečti. Splnila zákaz hotového úkolu? Když napsala celý odstavec do sešitu, napiš: „Děkuji, chci jen otázky, text si napíšu sám/sama.“ To je taky prompt.
-
Do sešitu přepiš tři koše vlastními slovy. Jedna věta na koš. To je tahák na lednici.
Cvičení: test nástěnky
Tři věci, které by někdo chtěl vložit. U každé rozhodni nástěnkou ve sborovně.
-
Fotka třídního výletu s tvářemi spolužáků a popisek „udělej koláž“. Vadilo by to na nástěnce? Co uděláš?
-
Věta „nechápu poměr, ukaž pizzu na osm dílů“. Vadilo by to? Proč smí?
-
Celý e-mail od učitelky včetně podpisu a telefonu školy. Vadilo by to? Kam to patří?
Teď ty 💪
Projdi si tři kontroly. U každé zatrhni v hlavě: vidím to, nebo ne?
- Umíš vyjmenovat aspoň pět věcí z koše nikdy.
- Víš, že celý cizí úkol do promptu je problém i bez jména.
- Máš v sešitě tři koše vlastními slovy.
Když něco chybí, vrať se k krokům nahoře. Není to test do známky. Je to pojistka, ať jdeš dál s jistotou, ne se zmatkem.
Kontrola: Roztřídil(a) jsi pět lístků a do chatu šel jen koš ano.
Co si z téhle lekce odnést
- Prompt je pohlednice. Může ji číst víc lidí, než myslíš.
- Ano: ročník, téma, formát, zákaz hotového úkolu.
- Nikdy: hesla, fotky, známky, adresy, cizí celá práce.
- Nejistota = nejdřív člověk, pak teprve chat.
- Test nástěnky ve sborovně funguje rychleji než dlouhý řád.
- Jména v příkladech (Ema, Bára) jsou vymyšlená. Svoje číslo, e-mail a fotku sem nedávej.
- Další lekce: Až tohle umíš, jdi na další lekci v téže úrovni.
© 2026 Ing. Martin Polak / AlgoRhino · Condiciones de uso del contenido