Buňka, řádek, sloupec · Programuj s Martinem

Sedadlo v kině

Každá buňka má adresu. Sloupec je písmeno (A, B, C…), řádek je číslo (1, 2, 3…).

A1 je první sedadlo — sloupec A, řada 1.
C4 je o dva sloupce doprava a o tři řady dolů. Ne „tři dolů a dva doprava od A1“ v hlavě na prstech: C je třetí písmeno, 4 je čtvrtý řádek.

Pořadí je vždy písmeno, pak číslo. B2 je správně. 2B tabulka nezná. Když někdo řekne „bé dvě“, myslí B2.

Když na buňku klikneš, nahoře ve vzorcové řádce vidíš, co v ní je. A v levém rohu svítí její adresa. V Excelu na počítači je to stejné: malé pole vlevo od vzorcové řádky. Říká se mu název nebo Name Box.

Zkus to teď, ať to není jen slovo.

Otevři sešit Tabulky s Martinem, list Znamky.
Klikni na A1. Vlevo nahoře musí svítit A1.
Šipkou vpravo skoč na B1. Adresa se změní na B1. Šipkou dolů na B2. Teď B2.
Klikni myší na D10. Adresa D10. Buňka může být prázdná — adresa má i prázdné sedadlo.

💡

Šipky na klávesnici tě posouvají po buňkách. Tab skočí o sloupec doprava. Enter o řádek dolů. Shift+Tab doleva. Myš není povinná. Až budeš vyplňovat pět předmětů pod sebou, Enter je rychlejší než klikání.

Co je řádek a co je sloupec

Řádek jde vodorovně. Jako řada v kině. Celý řádek 1 jsou buňky A1, B1, C1, D1…

Sloupec jde svisle. Jako ulička sedadel se stejným písmenem. Celý sloupec B jsou B1, B2, B3…

Když klikneš na písmeno B nahoře, označí se celý sloupec B. Když klikneš na číslo 3 vlevo, označí se celý řádek 3. Teď to nepotřebuješ mazat — jen ať víš, co se stalo, kdybys klikl(a) omylem. Klikni na jednu buňku a označení sloupce zmizí.

V kině: sloupec = písmeno sedadla (A u uličky, F uprostřed). Řádek = řada od plátna. Buňka = jedno sedadlo. F12 je konkrétní místo. Stejně F12 v tabulce.

Záhlaví patří nahoru

První řádek je cedule, ne data. Do něj píšeme, co sloupec znamená. Když to neuděláš, za týden nevíš, jestli je v B známka, body, nebo počet chyb.

Udělej mini tabulku známek. Čísla ber jako cvičení — pak si je můžeš přepsat na svoje.

Otevři list Znamky. Když je A1 plné z přípravny (Předmět), výborně. Když tam je jméno, smaž ho.
Do A1 napiš Předmět. Tab. Kurzor skočí do B1.
Do B1 napiš Známka. Enter. Jsi v B2. Šipkou doleva na A2.
Do A2 Matika, Tab, do B2 číslo 2. Enter.
Do A3 Čeština, do B3 1.
Do A4 Angličtina, do B4 3.
Klikni na B3. Adresa B3. Ve vzorcové řádce musí být 1, ne slovo „jednička“.

Teď máš mini tabulku. Řádek 1 = nadpisy. Řádky 2–4 = data. Sloupec A = slova, sloupec B = čísla.

Na obrazovce to má vypadat takhle:

A1 Předmět, B1 Známka
A2 Matika, B2 2
A3 Čeština, B3 1
A4 Angličtina, B4 3

Když klikneš na C4, je prázdná. To je správně. Prázdné sedadlo není chyba.

⚠️

Nepiš známku do stejné buňky jako předmět. Matika 2 v A2 je text. Tabulka z toho později průměr neudělá. Předmět do A, číslo do B. Dvě krabice, ne jedna věta.

🏫 Průměr známek — start

Přidej ještě dva předměty, které fakt máš. Třeba:

A5 Přírodopis, B5 2
A6 Dějepis, B6 1

Známky piš jako číslo, ne „dvojka“ a ne 2-. Průměr zatím nepočítej — to umí Vzorečkář. Dnes stačí, že každá známka sedí ve vlastní buňce a ty umíš říct její adresu.

Když máš víc předmětů, klidně pokračuj na A7, A8. Řádek 1 ať zůstane jen nadpisy.

Druhé cvičení: najdi buňku bez myši

Teď ověříme, že adresa není jen nápis, na který se koukáš.

Klikni do pole s adresou vlevo nahoře (kde svítí třeba A1). Text se označí.
Napiš B4 a zmáčkni Enter. Tabulka tě přenese na B4. Ve vzorcové řádce uvidíš 3.
Znovu klikni do pole adresy. Napiš A1. Enter. Jsi u nadpisu Předmět.

To se hodí, až bude tabulka dlouhá. Místo scrollování napíšeš adresu a jsi tam.

V Excelu na počítači funguje totéž. V Sheets taky. Když napíšeš nesmysl (BB) a Enter, tabulka tě často nechá tam, kde jsi byl — nebo ohlásí, že taková adresa není. Zkus B2.

Teď ty 💪

Projdi kontroly jednu po druhé. Nezáleží na barvě písma. Záleží na adrese a obsahu.

Klikni na B3. V adrese svítí B3. Ve vzorcové řádce je 1.
Klikni na A1. Ve vzorcové řádce je Předmět.
Klikni na A4. Je tam Angličtina (nebo tvůj čtvrtý předmět).
Řekni nahlas adresu známky z češtiny. Musí to být B3, ne „ta uprostřed“.
Máš aspoň tři řádky dat pod nadpisy. Řádek 1 nejsou data.

Když ve vzorcové řádce u B3 vidíš prázdno, klikáš na jinou buňku. Koukej do levého horního pole. Když vidíš 1.0 nebo 1,0, je to pořád číslo jedna — v pohodě.

✅

Kontrola: Umíš říct adresu kterékoli buňky. Tabulka známek má nadpisy v řádku 1 a aspoň tři řádky dat. Předmět a známka jsou ve dvou sloupcích, ne v jedné větě.

Co si z téhle lekce odnést

Adresa = sloupec + řádek. B2 není 2B. Písmeno první.
Řádek jde vodorovně, sloupec svisle. Řádek 1 je cedule. Data začínají od řádku 2.
Vzorcová řádka ukáže obsah, i když je buňka úzká. Pole vlevo ukáže adresu.
Šipky, Tab a Enter hýbou výběrem. Do pole adresy můžeš napsat B4 a skočit tam.
Známka patří do vlastní buňky jako číslo. Matika 2 v jedné buňce průměr později nespustí.