Čísla patří na snímek, historka do řeči

Stěna drží číslo a zdroj. Ústa nesou scénu. Obě vrstvy se nemají dublovat.

Číslo na stěnu. Historka do úst. Ne obojí totéž.

Třída unese buď číst číslo, nebo poslouchat scénu.

Když na stěně napíšeš celou historku a ještě ji čteš, oči a uši se perou. Když na stěně nic není a sypeš čísla z hlavy, zadní lavice chytí špatnou cifru.

Dělba je jednoduchá: číslo, jednotka, krátký podpis zdroje na snímku. Scéna, pocity, „jak to bylo“ v ústech.

Neopisuj na stěnu věty, které řekneš. Neříkej nahlas dlouhý sloupec čísel, který třída vidí.

Dneska vezmeš jednu cifru k větě a dáš ji velkou na snímek. Historku necháš v poznámkách. Bez grafu. Stačí číslo jako kotva.

Příklad: „asi dvacet, nebo třicet“ v řeči a celý déšť na stěně. Zmatek. Lepší: na snímku „12 km · tachometr“, ústy řetěz a déšť. Učitel si zapamatuje obojí.

Když číslo nevíš jistě, na stěnu nepatří. Výřez z chatu není číslo. Napiš cifru ty. Velikost 36 plus. Zdroj pod ní. Pauza na číslo, pak scéna.

Ema na snímku napsala celý příběh deště a do řeči sypala „asi dvacet kilometrů, nebo třicet“.

Adam na snímku „12 km · tachometr“, ústy déšť a řetěz. Učitel si zapamatoval dvanáct a scénu. U Emy si zapamatoval zmatek.

Ema měla víc slov. Adam měl dělbu. Dělba vyhrála. Ema po hodině historku smazala ze stěny a nechala číslo. Zjistila, že třída konečně slyší déšť, protože ho nečte. Čtení historky zabíjelo historku. Psaní čísla zachraňovalo číslo.

💡

Když číslo nevíš jistě, na stěnu nepatří. Řekni „nevím přesně“ ústy, nebo údaj vynech. Vymyšlená cifra na stěně visí déle než slovo.

Dva kanály, jeden cíl

Stěna je dobrá na kotvu: číslo, jednotka, rok, jméno zdroje jednou řádkou. Ústa jsou dobrá na čas, příčinu, emoci, pořadí činů.

Špatně: odstavec historky na stěně plus čtení. Špatně: pět čísel za sebou nahlas, třída nestíhá.

Dobře: jedna až dvě cifry na snímku velikosti jako nadpis, zdroj pod nimi menší, ale kontrastní. Řeč číslo zmíní, neopakuje desetkrát.

Odkud cifra: tachometr, učitel, tabulka, kniha, vlastní počítání. Na stěnu napiš odkud zkráceně. Bez odkud je cifra ozdoba.

Historka nikdy jako odstavec na ploše. Číslo nikdy jen v mrmlání. Oči chytí 12. Uši chytí déšť. Mozek složí větu.

Výřez z chatu není číslo. Číslo je napsané tebou, velké, čisté. Věta rozhoduje. Číslo jí slouží. Historka taky. Nepřekřikují se.

Adam: snímek „12 km · tachometr“, ústy řetěz. Ema po opravě: smazala odstavec deště, nechala 12, déšť řekla.

Učitel se zeptal, odkud 12. Adam ukázal podpis. Bez podpisu by krčil rameny.

„Hodně“ a „skoro všichni“ není číslo. Je to historka v převleku. Převlek na stěnu ne.

Není povinnost mít číslo v koníčku. Je povinnost, když číslo máš, dát ho tam, kde ho třída uvidí. Na stěnu jistota, nebo nic. „Asi dvacet“ je mlha. Mlha sem nepatří.

⚠️

Nekopíruj tabulku z chatu jako obrázek a netvař se, že je to číslo. Chat není zdroj. Číslo napiš. Zdroj pojmenuj slovy, která unesou učitele.

Čtyři věci, které z kurzu postavíš

Kurz má čtyři malé projekty. Nemusíš je dělat najednou. Dnes k nim přidáš jen tohle:

🎯 Koníček za 5 snímků

Pět snímků o něčem, co rád(a) děláš. Jedna věta, o čem to je. Žádné odstavce ze sešitu.

Koníček: jedna cifra velká, scéna v ústech.

📚 Referát

Osm snímků do školy: začátek, tři důkazy, závěr. Nadpis na každém snímku je věta, ne „Snímek 3“.

Referát: letopočet na stěně, příběh bitvy ústy.

📊 Výsledky průzkumu

Graf z tabulky (ne výřez z chatu) a pod ním, odkud čísla jsou.

Průzkum: graf a číslo, ne výřez keců z chatu.

⚖️ Obhajoba

Řekneš jednu větu, ukážeš důkaz, odpovíš na „a co když…“. Když nevíš, řekneš nevím.

Obhajoba: důkaz vidět, argument slyšet. Stejná dělba.

Jedna cifra na stěnu, scéna dolů

Vybereš údaj, který uneseš. Velký na snímek se zdrojem. Historku ze stěny do poznámek a do úst.

Z věty a scény vyber jedno číslo, které platí. Na papír cifra, jednotka, odkud. Když neplatí, dneska číslo vynech a jdi jen na čistou historku v ústech. Nelži kvůli dílně.
Otevři originál. Snímek prostředku nebo nový v rozpočtu: rozložení Nadpis a tělo. Nadpis věta nebo kotva. Tělo jen cifra velikost 36 plus. Pod ní řádek zdroje, písmo 18–24, kontrast. Žádný odstavec deště. Déšť Ctrl+X do poznámek.
Vyčisti formát, když cifra přišla z webu. Napiš ji ty. Prezentovat (klávesa F5). Poodstup. Čteš 12 bez mžourání? Zdroj taky? Když zdroj mizí, ztmav ho, nenech šedou mlhu. V PowerPointu skoro stejně: velikost a barva na liště Domů.
Ke zdi: pauza, prst na cifru v duchu, řekni jednotku jednou, pak scénu z poznámek. Číslo neopakuj pětkrát. Scénu nečti ze stěny — tam už není. Když pořád čteš, stěna má ještě děj. Maž děj.
Ulož. Miniatury: snímek s cifrou dokazuje větu? Ano? Nech. Ne? Smaž cifru, ne větu. Konec dílny: na stěně 12, v poznámkách déšť.

Hádaná, nebo kotva

„Asi hodně“ není číslo. Buď cifra se zdrojem, nebo nic na stěně.

Najdi v řeči slovo hodně, všichni, asi a rozhodni: cifra na stěnu, nebo pryč.
Smaž ze stěny věty scény, které říkáš ústy.
Napiš zdroj pod cifru i kdybys byl(a) zdrojem ty a tachometr.

Teď ty 💪

Na stěně není odstavec historky.
Když je číslo, je velké, s jednotkou a zdrojem.
Ústa nesou scénu a číslo jen zmíní, nečtou tabulku.

✅

Hotovo, když: Mám dělbu: cifra na snímku, historka v řeči, obojí sedí na větu.

Co si z téhle lekce odnést

Stěna = kotva čísla. Ústa = scéna.
Vymyšlená cifra na stěnu nepatří.
Zdroj i „tachometr“ je poctivost.
Výřez z chatu není číslo.
Nečti historku, kterou třída vidí, a nesyp cifry, které nevidí.
Jména v příkladech (Ema, Adam) jsou vymyšlená. Svoje číslo, e-mail a fotku na snímek nedávej.