Když AI urazí nebo vyděsí

Urážka a strach nejsou cvičení odvahy. Jsou stop.

Někdy model spustí hnus, posměch, horor, který jsi nechtěl. Někdy spolužák schválně promptuje, ať to sype. Někdy vyskočí cizí stránka. Strážce nemá „zkus to vydržet, ať jsi silný“. Má: zavři, řekni rodiči nebo učiteli, nenech to běžet na projektoru, nenech to sdílet. Není to bonzáctví. Je to stejné, jako když ti někdo pustí zlý film do očí. Kurz bezpečí má linku. Tady stačí: nejsi povinen to číst. Nejsi povinen vtipkovat dál. Řád může mít větu: když to ublíží, zavřít a dospělý. Horor na plakátu jsme zakázali. Horor z okna taky nepatří k „učení odolnosti“.

Adam se směje hnusnému výstupu. Ema zavře notebook. „To není vtip třídy.“ Učitel. Rodič. Screenshot jen dospělému, ne do skupiny — skupina to rozmáže. Adam se tváří, že Ema přehání. Druhý den to samé u mladšího spolužáka. Ema měla pravdu. Odolnost je zavřít, ne trénovat žaludek. Napíšou do řádu: ublíží-li to, stop a člověk. Ředitel to chce slyšet. Není to slabost školy. Je to slušnost. Adam si zapíše: smích v hnusné místnosti není kámošství. Je to tlak.

Zavřít, říct, nenaštvat se na oběť

Oběť je ten, kdo to nechtěl vidět. Ne ten, kdo to nahlásí. Tlak „to je sranda“ je šuplík strachu z přípravny. Ochrana. Jiná značka kvůli hnusu ne. Filtr a věk účtu řeší rodič. Ty řešíš zavřít. Když to spustil spolužák schválně, učitel. Když to spustil model omylem k učivu, pořád zavři a řekni — a změň prompt na poctivé učivo, ne na „ukaž to znovu“. Znovu je zvědavost žaludku. Strážce žaludek necvičí. Cvičí stop.

Postup.

1. Zavři okno / odvrať projektor.
2. Neposílej dál do třídy.
3. Řekni učiteli nebo rodiči slovy, co se stalo. Bez ochutnávky hnusu v popisu, stačí „hnusný výstup, nechtěl jsem“.
4. Screenshot jen na žádost dospělého, ne na story.
5. Řád: věta stop.

Nácvik promptu po stopu: analogie k učivu, žádný horor. Ne „ukaž co bylo“.

Proč tohle právě teď

Jsi v kurzu Ptej se s Martinem, úroveň Strážce. Pracuješ v chatbotu (ChatGPT, Gemini nebo Claude) — stejná hra, jiná značka. Žádný kód. Účet zakládá rodič nebo škola. E-mail dítěte sem nepatří.

Tohle není úroveň Vynálezce. Tam se staví chatbot na vlastní web. Tady jsi uživatel: otázka, kontrola, citace.

Tuhle lekci poznáš podle jedné věty: Urážka a strach: zavři, řekni člověku, neposílej dál. Není to trénink odvahy. Když ji umíš říct rodiči nebo učiteli, pochopil(a) jsi jádro. Zbytek je cvik, ne magie.

Čára podvodu je o práci. Tahle je o bezpečí očí a uší. Zítra nahlásit — formální krok. Dnes reflex zavřít.

Čtyři věci, které z kurzu postavíš

Kurz má čtyři malé projekty. Nemusíš je dělat najednou. Dnes k nim přidáš jen to, co tahle lekce umí.

Dílna: věta stop do řádu

Napiš větu. Nácvik slov „zavřel jsem, bylo to hnusné, nechci to pouštět“. Žádné cvičné generování hnusu. To by byl opak lekce.

1. Věta do řádu: když to urazí nebo vyděsí, zavřeme a řekneme dospělému. Max 15 slov.

2. Řekni ji nahlas. Rodič slyší, že soutěž žaludku nebude.

3. Poctivý T1 k učivu. Kdyby přišlo něco zlého (i bez žádosti), cvičíš zavřít — dnes spíš teoreticky, nespouštěj to.

4. Do sešitu: nesdílet dál. Screenshot jen dospělému když chce.

5. Stopa: reflex. Žádný archiv hnusu v telefonu „pro důkaz kamarádům“.

Cvičení: odvaha, nebo stop

Co je odvaha Strážce?

1. Zavřít a říct učiteli.

2. Poslat do skupiny, ať to všichni vidí.

3. Soutěž, kdo to přečte celé.

Teď ty 💪

Projdi si tři kontroly. U každé zatrhni v hlavě: vidím to, nebo ne?

1. Věta stop v řádu.
2. Nesoutěžíš žaludek.
3. Nejsi reproduktor hnusu.

Když něco chybí, vrať se k krokům nahoře. Není to test do známky. Je to pojistka, ať jdeš dál s jistotou, ne se zmatkem.

Co si z téhle lekce odnést

• Stop není slabost.
• Neposílej dál.
• Dospělý, ne skupina.
• Žádná soutěž hnusu.
• Učivo potom, ne replay.
• Jména v příkladech (Adam, Ema) jsou vymyšlená. Svoje číslo, e-mail a fotku sem nedávej.
• Další lekce: Až tohle umíš, jdi na další lekci v téže úrovni.

© 2026 Ing. Martin Polak / AlgoRhino · Contentgebruiksvoorwaarden