Účet s rodičem (bez e-mailu dítěte)

Účet patří dospělému. Ty jsi host.

Chatbot není hra, kterou si stáhneš sama na přezdívku. V pozadí je účet, platba, věkové limity a historie zpráv. To má hlídat rodič nebo škola, ne ty. E-mail dítěte sem nepatří. Telefon dítěte sem nepatří. Když služba chce věk, říká pravdu rodič. Když chce kartu, platí rodič — nebo použijete školní nástroj, který škola povolila. Ty dostaneš svolení sednout a ptát se. Nedostaneš heslo „na paměť“. Heslo patří do trezoru dospělého. Když spolužák říká, že má vlastní účet na e-mail z YouTube, není to vzor. Je to riziko. V téhle lekci se účet nezakládá ve skrytu. Sedíte u stolu. Obrazovka je vidět. Když to nejde poctivě, dnešní dílna je jen papír a rozhovor — chatbot počká.

Bára chce „rychle jen na chvíli“ zadat e-mail, který si vymyslela k jedné hře. Ema kroutí hlavou: „To je pořád tvůj e-mail, i když je vymyšlený k přezdívce.“ Maminka sedí vedle a zakládá účet na svůj mail. Bára kouká, kam se píše heslo — a pak se otočí ke zdi, ať ho nečte. Po přihlášení maminka zapne, že historii vidí ona. Bára smí psát otázky z přírodopisu. Nesmí ukládat heslo do Notesu ani fotit QR kód účtu. Ve škole mají jiný postup: učitel pustí nástroj, který škola vybrala. Tam Bára taky nezadává domácí mail. Dva světy, jedno pravidlo: dítě není majitel účtu.

💡

Když tě služba nutí k e-mailu a rodič není u toho, zavři okno. Není to zbabělost. Je to pravidlo kurzu.

Kdo maže, kdo vidí, kdo platí

Účet má tři páky. První: kdo se přihlásí. To je rodič nebo školní správa. Druhá: kdo vidí historii. Chat není deník pod polštářem. Věty, které napíšeš, může dospělý otevřít. Proto do nich nepatří tajemství kamarádů, známky, hádky. Třetí: kdo platí a kdo maže. Když se něco pokazí, maže dospělý, ne ty „ve vzteku“. Školní účet je ještě přísnější. Platí školní řád, ne domácí zvyk. Co je v pořádku v neděli u stolu, nemusí být v pořádku na hodině. Nikdy se nepřihlašuj účtem spolužáka. Nikdy nepůjčuj „jen na jednu otázku“ účet rodiče kamarádovi na chodbě. Účet je jako klíč od bytu. Nepůjčuje se na záchodě.

Checklist na lednici. Odškrtněte s rodičem před první otázkou.

E-mail na účtu je rodiče nebo školy — ne tvůj.
Heslo zná dospělý. Ty ho neodříkáváš ve třídě a neposíláš do chatu.
Víš, jestli jste v domácím chatbotu, nebo ve školním nástroji.
Víš, že historii může rodič otevřít. Píšeš tak, ať to smí vidět.
Není tam tvoje fotka jako avatar. Není tam adresa. Není tam datum narození v promptu.

Když jeden bod chybí, nezačínej „jen na zkoušku“. Doplň bod. Pak se ptej.

⚠️

Žádný falešný věk. Lhát službě o letech kvůli chatbotu je špatný začátek a často i porušení pravidel služby.

Proč tohle právě teď

Jsi v kurzu Ptej se s Martinem, úroveň Přípravna. Pracuješ v chatbotu (ChatGPT, Gemini nebo Claude) — stejná hra, jiná značka. Žádný kód. Účet zakládá rodič nebo škola. E-mail dítěte sem nepatří.

Tohle není úroveň Vynálezce. Tam se staví chatbot na vlastní web. Tady jsi uživatel: otázka, kontrola, citace.

Tuhle lekci poznáš podle jedné věty: Účet zakládá rodič nebo škola — e-mail dítěte sem nepatří. Když ji umíš říct rodiči nebo učiteli, pochopil(a) jsi jádro. Zbytek je cvik, ne magie.

Bez účtu poctivě založeného budeš pokoušet zkratky: cizí login, vymyšlený věk, e-mail ze hry. To rozbije důvěru dřív, než se naučíš citovat. Přípravna stojí na souhlasu. Další lekce o tom, co smíš napsat, dává smysl jen když víš, kdo ten chat vlastně drží.

Čtyři věci, které z kurzu postavíš

Kurz má čtyři malé projekty. Nemusíš je dělat najednou. Dnes k nim přidáš jen to, co tahle lekce umí.

🏫 Referát s citacemi

Osnova, tři zdroje, které existují, a věta vlastními slovy. AI nesmí být jediný autor.

Referát píšeš v chatu, který hlídá rodič — ne na tajném účtu ve škole na záchodě.

📝 Trénink na písemku

Role trenéra: ať se ptá, ať neříká výsledek. Ty počítáš / odpovídáš sám.

Trénink na písemku patří do domácího času, který rodič vidí.

📅 Rodinný plánovač

Úkoly na týden (ne hesla, ne známky). Rodič vidí plán, ne tvůj chat.

Rodinný plánovač je sdílený seznam, ne soukromý chat s hesly.

📜 AI řád pro třídu

Sedm krátkých pravidel na plakát. Žádný horor — postup.

Řád třídy: žádné půjčování účtů na chodbě.

Dílna: kdo drží klíč

Dnes možná vůbec neodešleš prompt. Nejdřív sedíte u stolu a doplníte pět bodů z checklistu. Až sedí, smíš jednu slušnou otázku.

Zavolej rodiče k obrazovce. Otevřete službu, kterou chcete používat. Když účet není, zakládá ho rodič svým e-mailem. Ty neopisuješ adresu do sešitu. Když účet je, rodič se přihlásí. Ty heslo nečteš nahlas.
Najděte nastavení, kde jde vidět e-mail účtu. Ověř, že to není tvůj školní mail, pokud to škola výslovně nenařídila jinak. Když si nejste jistí, zeptejte se učitele — nezadávejte nic „napůl“.
Řekni rodiči jednou větou: „Historii můžeš otevřít. Nebudu tam psát tajemství.“ Když s tím nesouhlasíš, tenhle kurz se píše poctivě — najděte jiný čas na rozhovor, ne tajný účet.
Až checklist sedí, napiš jednu otázku bez osobních údajů: „Vysvětli rozdíl mezi chatbotem a vyhledávačem dvěma větami.“ Odešli. Přečtěte si odpověď spolu.
Odhlaste se, nebo nechte rodiče relaci zamknout podle zvyku doma. Ty si heslo neukládáš. Do sešitu napiš jen: účet = rodič / škola. Nic dalšího.

Cvičení: ano, nebo stop

U každé situace napiš ANO (jde to) nebo STOP (zavři). Bez chatbotu, jen papír.

Spolužák na chodbě: „Přihlas se sem, jen se zeptám na písemku.“ STOP nebo ANO? Napiš důvod jednou větou.
Škola má povolený nástroj a učitel ho pustí na hodině. STOP nebo ANO? Kdo je majitel účtu?
Chceš účet na e-mail ze hry, rodič není doma. STOP nebo ANO? Co uděláš místo toho?

Teď ty 💪

Projdi si tři kontroly. U každé zatrhni v hlavě: vidím to, nebo ne?

Víš, čí e-mail je na účtu, a není to tvůj tajný mail ze hry.
Heslo neodříkáváš a neukládáš do Notesu.
Umíš říct, že historii může vidět rodič, a píšeš podle toho.

Když něco chybí, vrať se k krokům nahoře. Není to test do známky. Je to pojistka, ať jdeš dál s jistotou, ne se zmatkem.

✅

Kontrola: Checklist u stolu je odškrtnutý a ty víš, že jsi host na cizím účtu, ne majitel.

Co si z téhle lekce odnést

Účet zakládá rodič nebo škola. E-mail dítěte sem nepatří.
Heslo není tvoje tajemství na pochlubení.
Historie chatu není deník pod polštářem.
Cizí účet na chodbě je jako cizí klíč od bytu.
Když to nejde poctivě, chatbot počká. Papír stačí.
Jména v příkladech (Bára, Ema) jsou vymyšlená. Svoje číslo, e-mail a fotku sem nedávej.
Další lekce: Až tohle umíš, jdi na další lekci v téže úrovni.